Shrnutí děje
Galén žádá třináctku
Bílá nemoc se šíří světem a lidé nad čtyřicet pět let umírají během několika měsíců. Doktor Sigelius, přední nemocniční profesor, připouští, že věda zatím nabízí jen úlevu od bolesti a zápachu. Jeho bývalý kolega doktor Galén tvrdí, že má účinnou léčbu, ověřenou na stovkách chudých pacientů, a žádá možnost vyzkoušet ji na klinice.
Sigelius ho nejprve odbude jako dalšího samozvaného léčitele. Když však Galén předloží svědectví uzdravených, profesor mu svěří nemocniční pokoj třináct, ale odmítne jeho podmínku: Galén chce léčit sám a zatím neprozradit složení léku. Galén přijímá práci, zavře svou soukromou ordinaci a zaváže se, že nebude léčit jinde.
Nemoc staví smrtelnost do středu každodennosti, ale první institucionální reakcí není soucit, nýbrž třídění, prestiž a profesní sebeobrana. Sigelius pokládá Galénovu mlčenlivost za útok na vědeckou autoritu, zatímco Galén ji chápe jako způsob, jak ochránit léčbu před zneužitím. Jeho slib má cenu: vzdává se příjmu i pacientů mimo kliniku. Drama tak od počátku ukazuje, že humanita není jen cit, ale také rozhodnutí nést osobní ztrátu, když se pravidla instituce střetnou s potřebou trpících.
Nemoc jako rodinný zisk
V jednom bytě otec odmítá věřit, že je epidemie skutečná, přestože v domě umírá nemocná sousedka. Matka by jí chtěla donést jídlo, ale otec jí zakáže přiblížit se. Jejich dcera vysvětluje, že nemoc starších lidem uvolňuje práci a prostor pro mladé, kteří se nemohou osamostatnit; syn s ní souhlasí a chce rychle dokončit státnice.
Otec se cítí napadený, protože jejich argument proměňuje jeho vlastní věk v rozsudek. Rodina tak odhaluje, že veřejnost nečte epidemii jen jako hrozbu: někteří v ní vidí příležitost. Jejich lehkovážnost předjímá, jak snadno se soukromý prospěch spojí s lhostejností k cizímu utrpení.
Rodinná scéna převádí abstraktní pandemii na spor o místo, příjem a nástupnictví. Děti nechtějí rodiče zabít, přesto jejich úvaha o uvolněných pozicích přijímá smrt jako hospodářské řešení. Otec se brání popíráním, protože uznání nemoci by znamenalo připustit vlastní zranitelnost. Matčina snaha pomoci sousedce nabízí jiný, konkrétní morální reflex, ale rodina ji potlačí strachem z nákazy. Čapek tím ukazuje, jak se násilná společenská logika může usadit doma ještě předtím, než ji začne prosazovat stát.
Zázrak na pokoji třináct
Po šesti týdnech Galénovi pacienti na pokoji třináct prokazatelně míří k uzdravení. Sigelius svolá zahraniční profesory, ale úspěch představuje jako zásluhu své kliniky a Galéna drží stranou. První asistent mezitím připraví žluté injekce, které pouze napodobují Galénův lék, aby si otevřel výnosnou soukromou praxi.
Při návštěvě nemocnice Maršál zvládne krátce vstoupit mezi těžce nemocné, a dvorní rada z jeho návštěvy vytvoří propagandistickou podívanou. Novinářům pak oznámí, že lék byl nalezen, a slávu přisoudí klinice i Maršálovi. Galén se konečně dostane ke slovu a odhalí, že lék zná pouze on a že ho nepředá, dokud vládci nezastaví války.
Úspěch léčby tu není bezpečným vítězstvím. Jeho veřejný obraz okamžitě ovládnou lidé, kteří potřebují prestiž, klienty nebo politický kapitál. Sigelius může obhajovat vědu, ale zároveň vymazává Galénův podíl; asistent mění podobu léku v obchodní trik. Maršálova odvaha před nemocnými se promění v důkaz jeho velikosti, přestože skutečnou práci vykonává někdo jiný. Galénův vstup do novinového příběhu přerušuje tuto krádež zásluh a odhaluje jádro konfliktu: záchrana života je možná, ale její přístup je spojen s mocí.
Lék výměnou za mír
Galén před novináři vysvětluje, že svou léčbu zpřístupní až poté, co státy přijmou trvalý mír a omezí zbrojení. Nejprve chce léčit chudé, protože ti nemají vliv na vládu; bohaté a mocné vyzývá, aby své postavení využili k zastavení výroby zbraní. Novináři namítají, že státy na odzbrojení nepřistoupí, a Sigelius se obává, že Galénovo poselství naruší vlastenecké nadšení.
Profesor ho obviní z politického vydírání, žádá chemický postup a po odmítnutí vyžene ho z kliniky. Galén tak ztrácí přístup k pacientům, které léčil v pokoji třináct, a zůstává odkázán na svou malou ordinaci. Sigelius mezitím veřejně přizná, že se bojí vlastní nákazy, přesto upřednostní stát před mírem.
Galénovo rozhodnutí je morálně naléhavé, ale není bezrozporné. Chce zabránit masovému zabíjení, zároveň však podmiňuje pomoc nemocným politickým ústupkem a rozděluje pacienty podle jejich vlivu. Jeho strategie převrací obvyklou hierarchii: mocní mají dostat lék teprve tehdy, když využijí moc k ochraně těch bezmocných. Sigelius rozpoznává osobní cenu tohoto konfliktu, protože sám může onemocnět, ale jeho strach nevede k solidaritě. Místo toho brání řádu, který mu dává postavení, a dokazuje, že vědomí smrtelnosti samo o sobě nikoho nepřevychová.
Bílá skvrna v rodině
Když se příběh přesune k rodině, otec právě slaví povýšení na ředitele účtárny v Krügových podnicích. Zároveň se dozvídá, že firma navyšuje výrobu munice a jedovatého plynu pro očekávanou válku. Zprávu o Galénově mírové podmínce považuje za útok na národní zájmy a odmítá, že by se kvůli míru měl zastavit zbrojní průmysl.
Matka mu oponuje, že chce mír pro rodinu, ale otec její obavy odbývá. Když jí strhne šátek, spatří na jejím krku bílou skvrnu. Jeho nová funkce, kariérní jistota i víra v neporazitelnost civilizace se rázem střetnou s nemocí, kterou ještě před chvílí pokládal za vzdálený problém.
Otcovo povýšení ukazuje, jak snadno osobní bezpečí vyrůstá z násilného systému: jeho kariérní postup souvisí s výrobou zbraní, přesto si svou účast vykládá jako poctivou službu. Matčina skvrna tuto abstraktní spoluúčast přenese přímo do domácnosti. Otec neztrácí jen jistotu, že epidemie postihuje někoho jiného; musí čelit tomu, že jeho prospěch a rodinné neštěstí existují vedle sebe. Změna však nepřichází jako ušlechtilé prozření. Nejprve ho žene strach o blízkou osobu, což zdůrazňuje rozdíl mezi soucitem s konkrétní tváří a odpovědností za anonymní oběti války.
Krüg prosí o život
Otec přivede nemocnou ženu k Galénovi, ale lékař ji odmítne, protože otec pracuje pro výrobce munice a může ovlivnit barona Krüga. Galén žádá, aby opustil své místo nebo přesvědčil zaměstnavatele k zastavení výroby zbraní; otec odmítne přijít o kariéru a odejde bez léčby. Mezitím zjistí Sigelius, že sám Krüg má na hrudi necitlivou bílou skvrnu.
Profesor mu doporučí izolaci nemocných do střežených táborů, právě když Krügovy továrny mají vyrábět ostnatý drát. Krüg se v převleku za žebráka dostane ke Galénovi a nabídne mu miliony. Galén peníze odmítne a trvá na zastavení výroby válečného materiálu. Krüg nedokáže souhlasit, a tak z ordinace odchází stále nemocný.
Tato část skládá několik podob téhož alibi: otec tvrdí, že nemůže ohrozit své postavení, Krüg že nemůže zastavit výrobu, Sigelius že násilná izolace je jediná možnost. Každý chrání svou oblast vlivu a zároveň předstírá, že za ni neodpovídá. Nemoc jejich řeči zkracuje na jednoduchou otázku, zda jsou ochotni něco obětovat, aby zachránili život. Galénova podmínka má praktický smysl, protože Krüg může zbrojení zastavit, ale její tvrdost z něj dělá i soudce nad pacienty. Strach bohatého muže nevymaže moc, kterou dosud používal k výrobě prostředků smrti.
Maršál volí zbrojení
Krüg oznámí Maršálovi, že onemocněl a mohl by se uzdravit, pokud zastaví výrobu zbraní. Maršál má Krüga rád a krátce zvažuje dočasné mírové gesto, ale obává se, že by tím ztratil kontrolu nad svým válečným plánem. Nařídí proto výrobu ještě zvýšit. Když si Krüg odmítne znovu podat ruku, Maršál pochopí, že jeho přítel skutečně trpí, a zavolá Galéna.
Lékař odmítne léčit bez mírového závazku, i když mu Maršál nabídne místo v novém státním ústavu a hrozí zatčením. Galén mu připomene, že válku pomáhá připravovat sám Maršál. Ten se dovolává poslání a národní vůle. Telefonát pak oznámí, že Krüg se zastřelil.
Krügovo onemocnění vytváří osobní zkoušku, kterou by Maršál mohl vyřešit ústupkem, ale odmítá ji právě proto, že moc chápe jako povinnost pokračovat. Jeho náklonnost ke Krügovi nestačí proti víře, že vítězství ospravedlňuje přípravu války. Galén zase odmítá přizpůsobit lék autoritě, ale jeho pevnost se mění v tragickou past: každý odklad znamená další nemocné bez pomoci. Krügova sebevražda uzavírá možnost, že by soukromé přátelství samo zlomilo politickou logiku. Maršál i Galén jednají podle svých přesvědčení, avšak důsledky jejich střetu dopadají na lidi, kteří nemohou rozhodovat.
Maršálova bílá skvrna
Když se v mnoha zemích ozve veřejné volání po míru, Maršál a ministr propagandy hledají způsob, jak mu zabránit. Rozhodnou se udeřit okamžitě na malý sousední stát a vyvolat nacionalistické nadšení. Válka začne překvapivým útokem, ale obránci kladou odpor, další mocnosti vydávají ultimáta a na bojišti přicházejí ztráty. Během vítězného projevu Maršál objeví na hrudi necitlivou skvrnu.
Zprávy o neúspěších ho zastihnou současně s hrůzou z vlastní nemoci; přestane mluvit o nevyhnutelném vítězství a požádá Galéna o pomoc. Galén podmiňuje léčbu mírem. Maršál se po odporu rozhodne stáhnout armádu, nabídnout mír a zrušit válečné rozkazy. Jeho dcera Aneta a mladý Krüg mu pomáhají přijmout, že musí jednat hned.
Maršálova skvrna zruší odstup mezi velitelem a těmi, které považoval za postradatelné. Nemoc mu nevnukne mírové přesvědčení; donutí ho poznat cenu vlastní výjimky. Jeho souhlas proto zůstává křehký a částečně sebeochranný, ale zároveň přináší skutečný politický obrat: pouze on může nařídit armádě ústup bez občanské války. Aneta a mladý Krüg mu pomáhají formulovat důsledky, které jeho autoritářská vláda zanechala, protože nikdo jiný nemůže bezpečně převzít rozhodnutí. Pokání se zde neprojevuje jako čistý vnitřní zázrak, nýbrž jako pozdní přijetí odpovědnosti pod tlakem smrti.
Dav rozšlape lék
Galén běží s kufříkem léků k Maršálovi, který právě souhlasil s mírem. Ulice je však zaplněná lidmi, kteří skandují podporu válce a vůdci; dav lékaře považuje za zrádce, když se pokusí jejich jásot zastavit. Lidé ho ušlapou dřív, než se dostane do paláce.
Jeden z nich zahlédne v otevřeném kufříku lahvičky a rozbije je, aniž pochopí, že v nich byla jediná známá léčba bílé nemoci. Maršálův obrat proto zůstává bez Galénovy pomoci jařmenem, který už nikdo nemůže proměnit v záchranu. Zástup znovu pokračuje ulicí s válečnými hesly. Epidemie, válka i strach nezmizí; spolu s Galénem zanikne i možnost spojit mír s léčbou.
Závěr nepřináší vítězství ani jedné z hlavních představ, protože dav zničí podmínku, která mohla obě spojit. Galénův lék je fyzicky přítomen, ale jeho hodnota je nečitelná pro lidi, kteří vidí pouze urážku vůdce a ohrožení společného nadšení. Maršálova změna přichází příliš pozdě na to, aby ji mohl potvrdit čin, a Galénova nenásilná politika se střetne s násilím, jež nedokáže zastavit. Smrt lékaře není jen tragickým selháním jednotlivce; ukazuje, že autorita nemůže sama vytvořit mír, pokud veřejnost přijala válečné slogany jako vlastní vůli.
Analýza
Bílá nemoc staví proti sobě dvě představy povinnosti. Galén pokládá lékaře za člověka, který musí chránit každý život, a proto nechce oddělit nemocniční péči od politických příčin smrti. Maršál naproti tomu vidí ve válce nástroj, jímž se z obyvatel stává národ; oběti vnímá jako cenu budoucí slávy. Jejich spor není střetem prostého dobra a zla. Galénova podmínka může odložit léčbu nemocných, zatímco Maršálova oddanost národu přináší skutečné utrpení konkrétním lidem. Každý jedná podle morálního obrazu sebe sama, ale ani přesvědčení o vlastní ctnosti nechrání před škodou, kterou způsobuje.
Epidemie mění společenskou moc v tělesnou zranitelnost. Sigelius, Krüg i Maršál zjišťují, že titul ani bohatství nezastaví nemoc; přesto se jejich strach zpočátku nestává automaticky soucitem. Rozhodující je, zda uznají odpovědnost za své možnosti. Otec může ovlivnit zbrojníka, Krüg může zastavit výrobu a Maršál může nařídit armádě ústup, ale každý nejprve hledá důvod, proč to nejde. Nemoc odhaluje rozdíl mezi bezmocí a odmítnutím jednat.
Závěrečný dav rozbíjí naději, že osobní prozření vládce samo napraví politický svět. Maršál se rozhodne pro mír, avšak veřejnost zůstává zachycena ve válečných heslech a zničí lék dřív, než se k němu dostane. Čapek tak ukazuje, že autoritářská moc není pouze vůlí jednoho vůdce: udržuje ji také společenské přijetí jednoduchých příběhů o slávě, nepříteli a oběti. Hra nekončí řešením, nýbrž otázkou, zda lidské soucítění dokáže přežít chvíli, kdy se zástup začne považovat za dějinného hrdinu.
Lidé také čtou
Postavy
Doktor Galén
Lékař chudýchGalén je skromný lékař řeckého původu, bývalý asistent Sigeliova tchána, který opustil akademickou dráhu, aby mohl uživit rodinu. Pracuje mezi chudými, kde vidí bílou nemoc zblízka, a právě tato zkušenost ho vede k hledání léčby. Jeho zdrženlivé vystupování skrývá pevnou vůli: odmítá prozradit postup, dokud není ověřen, a nechce, aby lék sloužil jen prestiži či zisku. Stejně důležitý je jeho odpor k válce, kterou poznal jako vojenský lékař. Věří, že povinnost zachraňovat život nekončí u nemocničního lůžka, a proto požaduje politickou změnu. Jeho soucit je praktický, ale podmínky, které klade, odhalují tíhu i rozpory odpovědnosti.
Maršál
Vůdce posedlý vítězstvímMaršál vládne státu s autoritou vojevůdce a představuje politiku, která národní velikost spojuje s vojenskou silou. Věří, že válka může vytvořit jednotný národ a že jeho úkolem je připravit lidi na vítězství. Jeho rozhodování není pouhým cynismem: sám sebe chápe jako nositele poslání, což mu umožňuje považovat ztráty za nutnou cenu dějin. Současně je schopen osobní náklonnosti, zejména ke Krügovi a své dceři Anetě, a nechce působit jako zbabělec. Tato citová stránka však dlouho zůstává podřízena veřejné roli. Maršál ukazuje, jak se přesvědčení o výjimečné odpovědnosti může proměnit v omluvu pro neomezenou moc.
Doktor Sigelius
Strážce lékařské prestižeSigelius vede významnou nemocniční kliniku a opírá svou autoritu o vědecké instituce, odborný jazyk i odkaz svého tchána. Je inteligentní a pracovitý, ale jeho profesní sebejistota se snadno mění v ješitnost. Galénovu léčbu nejprve odmítá, protože ohrožuje jeho představu o tom, kdo smí určovat medicínskou pravdu; když výsledky nelze přehlédnout, přivlastňuje si zásluhy kliniky. Sigelius se obává bílé nemoci stejně jako ostatní, přesto jeho strach nevede k solidaritě s pacienty. Dává přednost administrativní kontrole a státní moci, které slibují pořádek. Jeho postava ukazuje, jak se odborná odpovědnost může stát fasádou pro ochranu vlastního postavení.
Baron Krüg
Zbrojař hledající jistotuBaron Krüg řídí rozsáhlý zbrojní průmysl, jehož továrny zásobují stát zbraněmi a municí. Je pragmatický a zvyklý řešit problémy penězi, kontakty a organizací výroby. Jeho vztah k Maršálovi je založen na dlouholetém spojenectví i osobním přátelství; současně podporuje válečnou přípravu, protože ji spojuje s vlasteneckou povinností a zájmy svého koncernu. Krügova sebejistota stojí na přesvědčení, že kapitál dokáže otevřít každé dveře. Setkání s nemocí ho nutí uvažovat o tom, co jeho peníze nemohou koupit. Jeho strach ztrácí podobu abstraktního rizika a stává se tělesnou zkušeností, která prověřuje jeho dosavadní loajalitu k průmyslu i státu.
Otec
Účetní válečného průmysluOtec je zaměstnanec Krügových podniků, který celý život pracoval na kariérním postupu. Věří v civilizaci, pořádek a národní sílu, a proto zpočátku zlehčuje epidemii i Galénovu výzvu k míru. Jeho povýšení mu potvrzuje, že obětavá práce vede k bezpečí, a zároveň ho váže k průmyslu připravujícímu válku. Se ženou a dětmi sdílí domácnost, ale jejich rozdílné názory na nemoc odhalují jeho potřebu bránit vlastní význam. Když se nebezpečí dotkne rodiny, musí jednat v prostoru, který dříve odmítal uznat.
Matka
Soucit v domácnostiMatka je manželka účetního a matka dvou dospívajících či mladých dětí. Na rozdíl od manžela myslí na nemocnou sousedku a chtěla by jí donést jídlo, přestože se bojí nákazy. Její soucit je nenápadný a praktický, nikoli politický, ale právě proto staví do kontrastu každodenní pomoc a veřejné řeči o národní velikosti. S manželem se neshodne na válce ani na hodnotě míru; její obavy se vztahují především k rodině a lidem kolem ní. Matka připomíná, že etická reakce může začít prostým uznáním cizího utrpení.
Dcera
Mladá hlasatelka generačního sporuDcera žije s rodiči v době, kdy mladí lidé obtížně hledají práci a samostatné místo ve společnosti. V rozhovoru o epidemii uvažuje, že smrt starších uvolní příležitosti pro její generaci. Její poznámka není promyšleným přáním zkázy, ale odhaluje, jak snadno může společenská frustrace proměnit lidské životy v překážky. V rodině zaujímá pozici mladé ženy, která chce budoucnost a vlastní existenci, ale dosud nevidí celou cenu své úvahy.
Syn
Nadšenec válečného davuSyn je mladý muž připravující se na státní zkoušky a hledající místo v dospělém životě. Zpočátku souhlasí s představou, že epidemie uvolní pracovní příležitosti pro mladší. Později se přidává k válečnému davu a opakuje jeho nacionalistické výzvy. Jeho dráha spojuje frustraci z nejisté budoucnosti s potřebou patřit k hlasitému kolektivu. Nepotřebuje sám vytvářet politickou ideologii, aby se stal jejím nositelem; stačí, že přijme skupinový hněv jako odpověď na vlastní nejistotu.
Aneta
Maršálova dceraAneta je Maršálova dcera a partnerka mladého Krüga. Miluje otce, ale jeho veřejná moc neodstraňuje její strach o něj. Když se jeho jistota začne hroutit, snaží se ho utěšit a zároveň podporuje rozhodnutí, které může zastavit válku. Její role je osobní: převádí politický zlom do vztahu mezi dítětem a rodičem, jenž se najednou ukazuje jako smrtelný člověk. Aneta není politickou stratégyní, ale její blízkost pomáhá Maršálovi uvažovat mimo vojenskou povinnost.
Mladý Krüg
Dědic rodinné povinnostiMladý Krüg, kterého hra oslovuje Pavlem, je synovec barona Krüga a partner Anety. Je vojákem a pochází z rodiny, kde se povinnost a služba považují za tradici. V krizové chvíli jedná prakticky: zajišťuje lékařskou pomoc, sleduje zprávy z fronty a pomáhá Anetě čelit otcově nemoci. Jeho loajalita se neomezuje na slepé plnění rozkazů; dokáže pojmenovat důsledky Maršálovy závislosti na vlastní moci. Představuje mladou generaci, která může zdědit povinnost, ale zároveň zpochybnit její dosavadní význam.
První asistent
Lékařský kariéristaPrvní asistent pracuje na Sigeliově klinice a sleduje především vlastní profesní postup. Když vidí, že Galénova léčba přináší výsledky, připraví podobně zbarvené injekce bez léčebné účinnosti a chce na ně získat klienty. Jeho jednání ukazuje, jak snadno se medicínská důvěra mění v obchodní příležitost, když pacienti zoufale hledají naději. Asistent není hlavním ideologem režimu, ale jeho drobné podvody pomáhají udržovat iluzi, že nemoc lze řešit bez zásadní změny.
Druhý asistent
Svědek klinické pravdyDruhý asistent pomáhá na klinice a zná Galénovu práci zblízka. Jeho vlastní matka onemocní, takže konflikt mezi nemocničními pravidly a osobní potřebou přestává být abstraktní. Na rozdíl od prvního asistenta připouští, že Galénovy výsledky jsou skutečné, ale sám nedokáže změnit Sigeliova rozhodnutí.
Narativní prvky
Bílá nemoc
Tělesná zkouška mociNevyléčitelná epidemie postihuje především lidi přibližně od pětačtyřiceti let a začíná necitlivou bílou skvrnou. Nemoc v několika měsících rozkládá tělo a nutí jednotlivce i instituce reagovat na utrpení, které nelze držet v bezpečné vzdálenosti. V ději propojuje rodinnou úzkost, lékařskou odpovědnost a politickou krizi. Její šíření odhaluje, kdo považuje nemocné za lidské bytosti a kdo za přítěž, hrozbu nebo zdroj zisku. Protože se může dotknout i vládců a bohatých, narušuje jejich víru, že moc a postavení je chrání.
Galénův lék
Naděje s politickou cenouGalénova léčba je jediným ověřeným prostředkem proti bílé nemoci. Její složení zná pouze Galén, který s ní úspěšně léčí chudé a trvá na tom, že ji nepředá bez podmínek. Tajemství způsobuje konflikt se Sigeliem, přitahuje bohaté pacienty a dává Galénovi možnost ovlivnit rozhodnutí těch, kdo řídí stát a zbrojní průmysl. Lék není jen zázračným řešením zdravotní krize: jeho dostupnost závisí na tom, zda mocní přestanou připravovat válku. Hra tak mění medicínskou otázku v politické vyjednávání o tom, čí život má cenu.
Mír jako podmínka léčby
Léčení jako nátlakGalén požaduje, aby státy ukončily války a omezily zbrojení, než zpřístupní svůj lék všem. Zvláštní váhu dává bohatým a vlivným, protože právě oni mohou tlačit na vlády a průmyslové podniky. Podmínka vynucuje rozhodnutí u barona Krüga i Maršála, ale současně znamená, že nemocní dál čekají, dokud se mocní nerozhodnou. Tento prostředek děje zkoumá rozpor mezi individuální povinností lékaře léčit a přesvědčením, že válka sama je pokračováním zabíjení. Jeho použití udržuje spor bez snadné morální odpovědi.
Dav a propaganda
Sborová výroba souhlasuVeřejné projevy, novinové zprávy a opakování válečných hesel určují, jak lidé chápou nemoc i politická rozhodnutí. Sigelius si přisvojuje zásluhy za Galénovu léčbu, zatímco Maršálova návštěva nemocných se mění v představení hrdinství. Později ministr propagandy pomáhá připravit záminku k útoku a dav přijímá válečnou rétoriku jako vlastní vůli. Kolektivní hlas tak dokáže převážit konkrétní důkazy a soucit: lidé mohou jásat za válku i tehdy, když nemoc ohrožuje jejich rodiny. Dav není pouhá kulisa, ale síla, která jedná a ničí.
Stáhnout PDF
Stáhnout EPUB
.epub je ideální pro čtení elektronických knih na telefonech, tabletech i čtečkách.