Klíčové poznatky
Dopřejte svému vnitřnímu životu patnáct tichých minut, než se vydáte za další záplatou.
Nejdřív přichází klid. Dieta radosti je soubor deseti každodenních praktik, které dělají život živější a více v souladu s tím, na čem záleží. Beck doporučuje přidávat vždy jednu praktiku, nejlépe po týdnu cvičení, místo aby se člověk pokoušel zvládnout všech deset najednou. První z nich je patnáct minut nicnedělání, chráněných před vyrušením.
Pozorujte, aniž byste zápasili. Seďte v klidu, pokud vám to jde, nebo se projděte, zaplavte si či pozorujte tekoucí vodu, pokud vám nehybnost připadá příliš náročná. Všímejte si myšlenek, jak míjejí, místo abyste každou z nich bráli jako rozkaz nebo jako celou svou bytost. Pozornost může pomoci zklidnit vzpomínka na bezpečné místo či jeho představa. Cílem není vyprázdnit mysl, ale najít klidnější pozorovatelnu, z níž lze prožitku čelit.
Praxe se podobá nácviku všímavosti: pozornost se zaznamenává a vrací zpět, aniž by se po myšlenkách žádalo, aby zmizely. Na tomto rozdílu záleží, protože mnoho lidí vnímá rušnou mysl jako selhání a cvičení vzdá. Beck také připouští pohyb, což je lidštější než předepisovat všem jednu polohu. Nehybnost však není automaticky uklidňující, zvlášť pro lidi, kteří čelí traumatu nebo akutní tísni. Užitečným principem je možnost volby a postupné vystavování se, nikoli vynucování ticha za každou cenu.
Pojmenujte pocit dřív, než uvěříte příběhu, který ho vysvětluje.
Oddělte vjem od výkladu. Každodenní zkouška pravdivosti začíná pojmenováním pocitů a bolesti a pak si všímá příběhu, který se k nim váže. „Jsem zuřivý“ je sdělení o emoci; soud o druhém člověku převlečený za pocit jím není. Beck odlišuje čistou bolest, která vzniká z události, jako je nemoc nebo úmrtí blízkého, od špinavé bolesti, kterou přidávají výklady a předpovědi.
Zkoušejte výklad s laskavostí. Ptejte se, zda si je příběhem jistí, zda jim pomáhá, když mu věří, a zda by důkazům neodpovídal jiný výklad. Její klientka LeeAnn pocítila úlevu, když zjistila, že ji bývalý manžel miloval, což popřelo bolestné přesvědčení, že pro nikoho nikdy nic neznamenala. Cvičení končí soucitem, nikoli sebeodsouzením. Emoční poctivost má objasňovat volby, ne omlouvat škodlivé chování.
Tato praxe připomíná kognitivní terapii, která odlišuje událost od výkladu, jenž tíseň zesiluje. Její síla nespočívá v dokazování, že bolestné myšlenky jsou nepravdivé, ale ve vytvoření prostoru k jejich zkoumání. To je zvlášť užitečné tam, kde jistota předběhla důkazy. S rozlišením čisté a špinavé bolesti je třeba zacházet opatrně: zármutek, nemoc a bezpráví nejsou jen příběhy k přerámování. Zkoumání může zmenšit přidané utrpení, skutečná ztráta však zůstává skutečná.
Berte touhu jako informaci, ne jako rozkaz nebo hřích.
Začněte tím, co vás táhne. Beck tvrdí, že touha může odhalit talenty, hodnoty a možné směry, které byly pohřbeny pod strachem či společenskými očekáváními. Praxe spočívá v tom, že určíte jedno skutečné přání, jakkoli malé, a zkoumáte ho, místo abyste je okamžitě poslechli nebo potlačili. Jeden manažer, který miloval závodní auta, zjistil, když svůj zájem sledoval, že chce tvarovat kov, a začal navrhovat nábytek.
Následujte cit, který leží pod ní. První popud může ukazovat k hlubší potřebě. Ptejte se, co by vás uspokojilo po vysněném úspěchu, a všímejte si, zda se touha otevírá v trvalý zájem, nebo se zužuje v úzkostné lpění. Beck vnímá destruktivní nutkání jako možná zkreslení oprávněných potřeb, nikoli jako pokyny k jednání. Poctivá pozornost činí nutkání srozumitelnějším a snáz zvládnutelným.
Touha může být cennou informací, protože často odhaluje to, co abstraktní plány skrývají: co přitahuje pozornost, udržuje úsilí a je osobně smysluplné. Rozdíl mezi nasloucháním a poslušností je zásadní. Touhu mohou formovat zvyk, nedostatek, trauma či komerční přesvědčování, takže samotná intenzita nedokazuje, že je touha moudrá. Poměřování touhy s důsledky, odpovědností a opakovanou zkušeností udržuje praxi zvídavou, aniž by se z popudu stal vládce.
Vymyslete několik zvláštních řešení, než prohlásíte, že život uvízl.
Udělejte z nápadů něco konkrétního. Vyberte si touhu a přetvořte ji v praktickou otázku: jak by se to mohlo stát možným? Zapište několik odpovědí, včetně nepravděpodobných, dřív než je začnete posuzovat. Beck tvrdí, že tvořivost není vyhrazena umělcům; běžná rozhodnutí utvářejí život a užitečná řešení často přicházejí, až když jsou vyčerpány ty zřejmé možnosti.
Uvolněte zaběhlé myšlení. Navrhuje zkoumat vlastnosti, které odsuzujeme u druhých, zpochybňovat předpoklady typu buď–anebo, otevřeně mluvit o nevyslovených pravidlech, spojovat nesouvisející zájmy a měnit jednu malou rutinu. Klientka, která si myslela, že si musí vybrat mezi mateřstvím a zábavou, našla způsoby, jak obojí učinit součástí rodinného života. Nejde o to, aby fungoval každý zvláštní nápad. Tvorba je obtížná a opakované pokusy přinášejí jak nezdary, tak použitelné možnosti.
Cvičení využívají princip známý z designérské praxe: rozšiřte soubor možností dřív, než vyberete řešení. Přerámování falešné volby může odhalit kombinace, které úzké zadání problému skrývá. Doporučení studovat neoblíbené vlastnosti je citlivější. Může odhalit zapřené schopnosti, ale nemělo by naznačovat, že každá výhrada je projekce nebo že škodlivé chování druhého zaslouží napodobení. Užitečnou vlastnost si ponechte, škodlivé zahoďte.
Podstupte nejmenší smysluplné riziko, o které vás vaše touha stále žádá.
Nechte touhu určit směr. Beck bere strach jako znamení, že se člověk blíží k hranici známé komfortní zóny, nikoli jako důkaz, že jednání je špatné. Smysluplné riziko souvisí se skutečnou touhou a opírá se spíš o jasný smysl než o vnitřní odpor. Jedna klientka se po letech vrátila k malování s rozhodnutím, že nikdy nezkusit ji už stálo příliš mnoho.
Udělejte krok přežitelným. Rozdělte děsivý čin na malé etapy, připravte se na předvídatelné překážky a využijte závazky či skromné investice, aby ústup nebyl tak automatický. Přijetí strachu může předejít druhé vlně paniky z toho, že se bojíte. Beckova vlastní cesta za přítelkyní, která původně odmítla společnost, skončila tím, že ji přítelkyně přivítala. Takový výsledek byl šťastný, nikoli zaručený, a proto záleží na úsudku a souhlasu.
Postupné vystavování se je dobře doložený způsob, jak se vyrovnat s mnoha obavami: zvládnutelný kontakt může budovat sebedůvěru, aniž by člověka zahltil. Beckin důraz na malé kroky této logice odpovídá a její příběhy ukazují, že jednání může objasnit to, co spekulace nedokáže. Strach ale někdy signalizuje skutečné nebezpečí, nejen limitující přesvědčení. Zdravé posouzení rizika bere v úvahu bezpečí, hranice druhých a materiální důsledky, místo aby odvahu považovalo za samoúčelnou ctnost.
Odměňte úsilí drobnými radostmi, dokud nepřijde vzdálený úspěch.
Využijte okamžité posílení. Beck čerpá z behaviorismu, studia toho, jak důsledky utvářejí chování. Hladové prase se naučilo strkat nákupní vozík poté, co vědci odměňovali malé kroky tímto směrem. Analogie je praktická: obtížné nebo děsivé činy se snáz opakují, když po nich následuje osobně smysluplná odměna.
Vybírejte odměny, které vás skutečně těší. Beck definuje pamlsek jako něco, co vyvolává spontánní pocit radosti, nikoli jen něco, co působí ctnostně nebo působivě. Všímejte si smyslových rozkoší, hravých požitků a drobných radostí, které vyvažují příliš přísný obraz sebe sama. Doporučuje pravidelné pamlsky, včetně jednoho po každodenním riziku, místo čekání na velký úspěch. Odměny mají podporovat pohodu, ne působit škodu nebo podkopávat povinnosti.
Kapitola spojuje motivaci s posilováním: okamžité důsledky formují chování často spolehlivěji než vzdálené sliby. Personalizované odměny také nepředpokládají, že všichni považují za osvěžující stejné činnosti. Užitečným protiváhou je, že odměna by neměla být jediným důvodem k jednání. Některá smysluplná práce přináší odložené nebo neviditelné přínosy a vnější odměny mohou při nadužívání vytlačit vnitřní zájem. Pamlsky fungují nejlépe jako podpora při úsilí, nikoli jako náhrada smyslu.
Měřte práci tím, zda slouží vašemu skutečnému životu, ne jejím postavením.
Pojmenujte hlubší kariéru. Beck používá pojem „skutečná kariéra“ pro činy, které vyjadřují účel, hodnoty a žádaný přínos člověka, ať už vydělávají peníze, či ne. Žádá čtenáře, aby zvážili, na čem záleželo během krize a jaké zkušenosti by učinily život úplným. Po útocích z 11. září odhalily reakce jejích přátel odlišné priority: jeden se od obchodování s akciemi obrátil k rodině, jiný zamířil do oblasti katastrofy pomáhat.
Střídejte měřítko a detail. Beck nazývá široké vědomí orlím viděním a blízkou pozornost k bezprostřednímu úkolu myším viděním. Porovnejte každodenní práci s většími cíli a vraťte se k dalšímu praktickému kroku. Zaměstnání a společenské role lze brát jako hry s pravidly a odměnami. To je nečiní bezvýznamnými; pomáhá to rozlišit užitečnou účast od záměny prestiže nebo soutěže za celý život.
Rozlišení mezi placenou prací a širším povoláním dává čtenářům způsob, jak posuzovat zaměstnání, aniž by předpokládali, že titul definuje život. Otázka o krizi je silná, protože odstraňuje některé rutinní pobídky. Je to však nedokonalý test: mimořádné situace mohou odhalit okamžitou loajalitu jasněji než dlouhodobé schopnosti či závazky. Uzemněný výklad smyslu by měl spojit tento emoční signál s dovednostmi, vztahy, ekonomickými omezeními a trvalými rozhodnutími.
Smích uvolňuje strach, ale nechte nejdřív promluvit zármutek.
Udělejte místo pro humor. Beck doporučuje alespoň třicet smíchů denně s tím, že smích může zmírnit společenské napětí a učinit děsivé situace zvládnutelnějšími. Často nevzniká z vybroušeného vtipu, ale z běžného styku. Komedie, veselí společníci a hravé vtipkování na vlastní účet jsou praktické způsoby, jak ho přivolat. Humor popisuje jako pojistný ventil, když úzkost způsobuje pocit uvíznutí.
Nenuťte veselí. Pokud tíseň znemožňuje smích, Beck doporučuje vyjádřit hněv nebo smutek bezpečnými cestami a vyhledat odbornou pomoc, když se emoce zdají chybět nebo se nedají zvládnout. Nejde jí o to, aby se z každé tragédie stal vtip. Jde o to, vytvořit prostor pro bolest i humor, zvlášť když lehkost pomáhá lidem čelit tomu těžkému, místo aby to popírali.
Humor může vytvořit psychologický odstup od problému a společenskou blízkost mezi lidmi, kteří mu čelí. To jsou smysluplné přínosy, ale záleží na cíli vtipu: smích může uvolnit napětí, nebo ponížit někoho, kdo je už zranitelný. Číselný cíl z knihy je nejlépe číst jako podnět k všímání si humoru, nikoli jako klinickou dávku. Emoční vyjádření také potřebuje kontext. Zármutek není porucha a smích by se nikdy neměl vyžadovat jako důkaz odolnosti.
Přestaňte číst myšlenky; říkejte pravdu a riskujte, že vás druzí poznají.
Všímejte si vztahu, který vytváříte. Beck popisuje každý vztah jako víc než dva oddělené lidi: má také sdílenou dynamiku utvářenou oběma. Spojení vyžaduje otevřenost, ale lidé se často chrání zalíbením se, kontrolou nebo předpoklady o tom, co si myslí druzí. Jedna žena si pamatovala sekretářku, která se na ni jako na dítě podívala přímo; ten krátký okamžik pozornosti jí pomohl cítit se viděná ještě dlouho potom.
Používejte dřívější praktiky společně. V důležité interakci si všímejte vnitřních reakcí, oddělte pozorování od výkladů, určete, co chcete, a rozhodněte, zda promluvit. Beckin klient Pierre předpokládal, že žena zrušila schůzku, protože se jí nelíbily jeho řídnoucí vlasy. Ověření faktů ukázalo, že měla rodinný pohřeb. Poctivé dotazování může zabránit tomu, aby vymyšlené motivy řídily skutečné vztahy.
Nejsilnější postřeh této části je, že blízkost závisí méně na stálém kontaktu než na přesné pozornosti. Oddělení pozorování od výkladu může přerušit vzájemná nedorozumění, jak ukazuje Pierrův předpoklad. Otevřenost však stále vyžaduje rozlišování: ne každý vztah je dost bezpečný pro plné sdílení a reakce druhého zůstává mimo naši kontrolu. Cílem není nevybíravá zranitelnost, ale jasnější komunikace a menší spoléhání na neověřené příběhy.
Proměňte běžnou výživu ve záměrnou oslavu toho, že žijete.
Vytvořte malý rituál. Beckina závěrečná praktika spočívá ve vytvoření alespoň tří denních hostin, které mohou zahrnovat jídlo, odpočinek, krásu, učení či náklonnost. Hostina má tři části: rituál, který okamžik vyznačí, zážitek, který skutečně živí, a vyjádření vděčnosti. Všímavé jedení může učinit i prosté jídlo uspokojivějším; pozorný poslech hudby nebo požitek ze spánku mohou živit jinak.
Nechte rozkoš být skutečná. Beckina pravidla pro jídlo jsou jíst to, co skutečně chceme, a užívat si to během jídla, místo abychom z jídla dělali trest nebo bezmyšlenkovitou útěchu. Tvrdí, že lidé často přehlížejí radosti, které už mají k dispozici. Praxe není vynucený optimismus. Vděčnost směruje pozornost k tomu, co živí, a přitom nechává prostor uznat to, co bolí nebo chybí.
Rituál a vychutnávání mohou proměnit rutinní zážitky v okamžiky pozornosti, což dává praxi praktickou výhodu: výživa nemusí záviset na vzácných dovolených ani dramatických úspěších. Vděčnost může rozšířit pozornost za okamžitou frustraci, ale není lékem na nedostatek ani bezpráví. Nejtrvanlivější výklad je doplňující: všímejte si a užívejte to, co život udržuje, aniž byste vděčností umlčovali oprávněné potřeby.
Analýza
Dieta radosti je uspořádána jako sled každodenních praktik, ale její hlubší logika je postup od pozornosti k jednání. Klid činí prožitek pozorovatelným. Říkání pravdy odděluje pocity od výkladů. Touha dodává směr, tvořivost rozšiřuje dostupné cesty a riziko přetváří představené možnosti v prožité důkazy. Pamlsky pomáhají udržet úsilí; hra znovu spojuje bezprostřední úkoly s většími smysly; smích a vztahy zmenšují izolaci; hodování cvičí pozornost na výživu, která už je přítomná. Pořadí je důležité, protože každá praxe vyrovnává předvídatelné selhání té předchozí. Touha bez reflexe se může stát impulzem. Tvořivost bez činu se může stát fantazií. Riziko bez péče se může stát bezohledností. Vděčnost bez poctivosti se může stát popíráním.
Nejužitečnějším přínosem knihy je odmítnutí ztotožňovat štěstí s úspěšným dosažením cílů. Opakovaně přesouvá pozornost od postavení a vzdálených výsledků k struktuře každodenního života: co člověk cítí, chce, vnímá, riskuje a sdílí. Její krátká cvičení činí tuto orientaci konkrétní, místo aby ji nechávala jako inspirativní ideál. Příběhy, často komické, slouží jako ukázky toho, jak sebevýklad může skrývat bolest i možnosti.
Její omezení jsou stejně důležitá. Beckino přesvědčení, že každý člověk má předurčený nebo „správný“ život, je duchovní předpoklad, nikoli něco, co by příklady dokládaly. Pocity mohou poskytovat důkazy o hodnotách, ale nejsou neomylnými průvodci a volby lidí jsou omezeny penězi, zdravím, péčí o druhé, diskriminací a bezpečím. Rada riskovat proto vyžaduje praktické posouzení, nejen odvahu. Stejně tak se introspekce může změnit v přežvykování a předepsaný smích či vděčnost mohou působit nátlakově, když je utrpení akutní. Čtěte praktiky jako flexibilní podněty, nikoli univerzální dávky. Nejsilnější verze knihy spojuje důvěru v sebe s ověřováním reality, soucit s odpovědností a osobní jednání s uznáním strukturálních mezí.
Shrnutí recenzí
Dieta radosti sklĂĄdĂĄ pĆevĂĄĆŸnÄ pozitivnĂ recenze; ÄtenĂĄĆi chvĂĄlĂ jejĂ praktickĂ© rady k hledĂĄnĂ ĆĄtÄstĂ a radosti v kaĆŸdodennĂm ĆŸivotÄ. Mnozi oceĆujĂ Beckovin humor a styl psanĂ. Deset praktik knihy, vÄetnÄ meditace a podstupovĂĄnĂ rizika, je povaĆŸovĂĄno za cennĂ© nĂĄstroje osobnĂho rĆŻstu. NÄkterĂœm ÄtenĂĄĆĆŻm se cviÄenĂ zdĂĄla obtĂĆŸnĂĄ na dĆŻslednĂ© uplatĆovĂĄnĂ. KritikovĂ© cĂtili, ĆŸe knize chybĂ originalita nebo hloubka. CelkovÄ ÄtenĂĄĆi knihu shledali inspirativnĂ a uĆŸiteÄnou pĆi pÄstovĂĄnĂ radostnÄjĆĄĂho myĆĄlenĂ, i kdyĆŸ ne vĆĄechny praktiky pĆijali.
Lidé také čtou
Slovníček
Dieta radosti
Deset dennĂch praktik radostiBeckovin postup deseti praktik, jejichĆŸ cĂlem je udÄlat kaĆŸdodennĂ ĆŸivot naplnÄnÄjĆĄĂm: klid, pravda, touha, tvoĆivost, riziko, odmÄny, hra, smĂch, spojenĂ a hodovĂĄnĂ. DoporuÄuje je pĆidĂĄvat postupnÄ a kaĆŸdou praktikovat, dokud se nestane povÄdomou, mĂsto aby se pokouĆĄel(a) zvlĂĄdnout celĂœ program najednou.
nicnedÄlĂĄnĂ
ChrĂĄnÄnĂœ Äas pro klidDennĂ obdobĂ, ideĂĄlnÄ alespoĆ patnĂĄct minut, strĂĄvenĂ© bez bÄĆŸnĂœch poĆŸadavkĆŻ a rozptylovĂĄnĂ. Praktikujbeing se fyzicky utiĆĄĂ nebo pouĆŸije opakovanĂœ pohyb a potĂ© pozoruje myĆĄlenky, aniĆŸ by se je snaĆŸil potlaÄovat Äi posuzovat. Beck to pĆedstavuje jako zpĆŻsob, jak zaslechnout pocity a vnÄmĂĄnĂ, kterĂĄ zastiĆuje neustĂĄlĂĄ Äinnost.
ÄistĂĄ bolest
Bolest ze skuteÄnĂœch udĂĄlostĂPojem, kterĂœ Beck pĆipisuje terapii pĆijetĂ a zĂĄvazku (Acceptance and Commitment Therapy). OznaÄuje utrpenĂ, kterĂ© pĆĂmo vyplĂœvĂĄ z udĂĄlosti nebo stavu, napĆĂklad z ĂșmrtĂ blĂzkĂ©ho, nemoci nebo fyzickĂ©ho zranÄnĂ. StojĂ v protikladu k dodateÄnĂ©mu trĂĄpenĂ, kterĂ© vznikĂĄ z vĂœkladĆŻ, pĆedpovÄdĂ a pĆesvÄdÄenĂ o tom, co udĂĄlost znamenĂĄ.
ĆĄpinavĂĄ bolest
Bolest pĆidanĂĄ pĆĂbÄhyPojem, kterĂœ Beck pĆipisuje terapii pĆijetĂ a zĂĄvazku (Acceptance and Commitment Therapy). Popisuje trĂĄpenĂ vyvolanĂ© myĆĄlenkami a pĆĂbÄhy nĂĄvrstvenĂœmi na udĂĄlost, napĆĂklad pĆesvÄdÄenĂm, ĆŸe nezdar dokazuje, ĆŸe selhĂĄnĂ je nevyhnutelnĂ©. Beckovin postup zkoumĂĄnĂ se ptĂĄ, zda je takovĂœ pĆĂbÄh jistĂœ a zda ĂșÄast v nÄm vĂŽbec pomĂĄhĂĄ.
zrychlenĂ
Touha se mÄnĂ v zĂĄmÄrBeckovin nĂĄzev pro pociĆovanou promÄnu, kdy se touha stĂĄvĂĄ odhodlĂĄnĂm jednat. MĆŻĆŸe pĆijĂt jako zvĂœĆĄenĂĄ energie, zostĆenĂĄ pozornost nebo pocit jasnosti smĂchanĂœ s obavou. Pojem zdĆŻraznÄuje, ĆŸe ÄlovÄk tuto promÄnu proĆŸĂvĂĄ, nikoli ĆŸe ji vyrĂĄbĂ pouhou silou vĆŻle.
skuteÄnĂĄ kariĂ©ra
PoslĂĄnĂ nad rĂĄmec placenĂ© prĂĄceBeckovin vĂœraz pro jednĂĄnĂ, jĂmĆŸ ÄlovÄk vyjadĆuje hlubĆĄĂ ĂșÄel, pĆĂnos a poĆŸadovanĂœ zpĆŻsob ĆŸivota. MĆŻĆŸe se pĆekrĂœvat s placenĂœm zamÄstnĂĄnĂm, ale mĆŻĆŸe zahrnovat takĂ© rodinu, sluĆŸbu druhĂœm, umÄnĂ nebo jinĂ© Äinnosti. ZamÄstnĂĄnĂ je jednou z moĆŸnĂœch struktur, kterĂĄ tento ĆĄirĆĄĂ smÄr jednĂĄnĂ podporuje.
orlĂ pohled
Pozornost k dalekosĂĄhlĂœm cĂlĆŻmBeckovin metafora pro nahlĂĆŸenĂ ĆŸivota z ĆĄirokĂ© perspektivy, vÄetnÄ hlavnĂch ĂșÄelĆŻ a ĆŸĂĄdoucĂch zĂĄĆŸitkĆŻ. SpojujĂ ji s myĆĄĂm pohledem, tedy pozornostĂ k bezprostĆednĂmu Ășkolu. PĆechĂĄzenĂ mezi nimi pomĂĄhĂĄ propojit kaĆŸdodennĂ jednĂĄnĂ s vÄtĆĄĂmi cĂli a upravit smÄr, kdyĆŸ se rozchĂĄzejĂ.
myĆĄĂ pohled
Pozornost k bezprostĆednĂm ĂșkolĆŻmBeckovin metafora pro soustĆedÄnĂ na konkrĂ©tnĂ jednĂĄnĂ pĆĂmo pĆed ÄlovÄkem. DoplĆuje orlĂ pohled, kterĂœ udrĆŸuje dalekosĂĄhlĂ© cĂle na dohled. Praxe stĂdĂĄ oba, aby se velkĂ© cĂle pĆeloĆŸily do zvlĂĄdnutelnĂœch krokĆŻ, aniĆŸ by se ztratil ĂșÄel.
kondice smyslu pro humor
NĂĄvyk hledat humorBeckovin vĂœraz pro ĂșmyslnĂ© rozvĂjenĂ sklonu vĆĄĂmat si dĆŻvodĆŻ ke smĂchu a vytvĂĄĆet je, i kdyĆŸ okolnosti nejsou pĆirozenÄ zĂĄbavnĂ©. Zahrnuje vyhledĂĄvĂĄnĂ komiky, trĂĄvenĂ Äasu s lidmi, kteĆĂ se snadno smÄjĂ, a hledĂĄnĂ humoru sama v sobÄ, pĆiÄemĆŸ humor nenĂ pouĆŸĂvĂĄn k popĂránĂ vĂĄĆŸnĂ©ho trĂĄpenĂ.
Stáhnout PDF
Stáhnout EPUB
.epub je ideální pro čtení elektronických knih na telefonech, tabletech i čtečkách.